Diakonie Českobratrské církve evangelické - středisko v Čáslavi

Rádi jsme přijali srdečné pozvání k sportovnímu turnaji, který se uskutečnil 15.10. 2009 ve Velkém Oseku.. Výsledkem setkání byly nejen udělené medaile sportovcům Diakonie, ale především příjemné zážitky z turnaje a vzájemného povzbuzování. Tradice pokračuje! Děkujeme! Fotografie zde.

Dveře našeho střediska byly otevřeny v 9,00 hodin a do konce dne prošlo střediskem více než 120 návštěvníků z řad přátel, rodičů, náhodných kolemjdoucích, ale také osob z blízkého i vzdálenějšího okolí. Den měl na svém programu několik důležitých bodů. Prvním z nich bylo slavnostní zahájení provozu integrační čajovny U nás v zahradě za přítomnosti náměstka ředitele Diakonie Českobratrské církve evangelické Mgr. Pavla Kaluse, pana Jana Drchala – spoluprovozovatele čajovny a dalších hostí. Ve 14,00 hodin předvedli své vystoupení s psíky mladé ženy z klubu Agillity Vrdy a v 16,00 hodin se hudební stánek na zahradě zaplnil Kokosy. Mladí hudebníci z Kolína hráli a zpívali filmové melodie k upřímné radosti všech přítomných. Fotografie zde.

Dne 13. srpna letošního roku jsme u nás v Diakonii měli prožít zvláštní den. Vlastně ne úplně v Diakonii, ale naopak někde mimo naše pracoviště. Ten den se opravdu uskutečnil a musím se přiznat, že jsem ani nedoufala , že se sejdeme téměř všichni, a že to bude tak příjemná záležitost. Den D nastal a byl pojmenován Den všestranného Diakoňáka. Již z názvu této akce se můžete domýšlet, o co vlastně mělo jít. Tak tedy popořádku. Setkali jsme se v malé vesničce, na malém statečku s bývalou kovárnou. Z ní jsou již jen dva měchy na půdě, studená výheň, ale mnoho podkov zatlučených hřebíky do veřejí starých, zazděných dveří. Dvůr, přilehlá zahrada, venkovní posezení a trochu slunce. K tomu něco dobrého na zakousnutí, kafíčko, k obědu guláš a trochu sudového pivečka. Co víc si přát. Zde bych mohla zakončit a říci, že setkání všech zaměstnanců našeho střediska se opravdu vydařilo, a že si všichni užili. V tom případě bych vás ale ochudila o to hlavní a tím byl zvláštní program, který byl pro naše zaměstnance pečlivě připraven. Často se píše, jak je důležité tmelit a budovat pracovní kolektiv a příručky radí, že k tomu nejlépe poslouží nějaká zvláštní činnost, na kterou jinak společně nemáme čas. S ohledem na tyto dobré rady byl vytvořen pestrý program zábavných činností nazvaný Závod všestranného Diakoňáka. Všichni zaměstnanci byli rozděleni do pěti skupin – záměrně jejich veliteli byli samí muži, kteří si pak losovali své další členy – tedy spíše členky – většinu kolektivu v našem středisku zastává právě něžné pohlaví. Disciplín bylo sedm, některé pohyblivé, v jiných se mohli zase uplatnit „koumáci“. Na fotografiích můžete vidět například běh s vystrojí – pravda, trochu to připomíná útěk z pracovního poměru. Také lukostřelba proběhla hladce, nikdo se nestal její obětí. Provazochodectví na pásu bylo výzvou pro duševní rovnováhu …nebo tělesnou? A hledat nápovědu ke Standardům kvality v kadibudce – to už byla taková malá třešnička na dortu. Bohužel jsem se osobně nemohla do soutěží zapojit, nebylo by to fér. Měla jsem tak ale jedinečnou příležitost sledovat zápolení těch, které jinak vidím při trpělivé práci s našimi klienty – a bylo to velmi zajímavé. Někteří zpočátku ostýchavě, jiní s vervou zápolili se svými úkoly, které byly najednou tak jiné. Smích a radostné povzbuzování se neslo okolo staré kovárny, pradědeček by se asi divil…. Zápolení bylo zakončeno společným obědem a mezi tím se našlo dost chvilek na povídání a sdílení – tak nějak v tom duchu, jak jsem doufala. Aby to nebylo samozřejmě tak snadné, museli všichni zaměstnanci přímé péče /13 osob/ vyplnit i „Několik otázek pro všestranného Diakoňáka“. I když to nebyl žádný standardizovaný test, byl pro mne osobně zajímavou odezvou na práci ve středisku. Dovoluji si jen tak pro zajímavost uvést několik statistických údajů vyplývajících z testu. Například na otázku „ Kdo je naším současným ministrem práce a sociálních věcí nedovedl nikdo odpovědět správně – jistě chápete, že to v naší zemi, zmítané politickými souboji, není až takový nedostatek. Dva lidé se nechali nachytat, že Diakonie slaví již 21. výročí svého založení a na otázku, kolikáté výročí založení oslavíme v září my, jako středisko, odpověděli správně jen tři osoby. Na otázku jak dlouho plánují zaměstnanci pracovat v našem středisku odpověděli dva „ až do umření“ , jeden „tak měsíc“ a zbylí zaměstnanci volili dva až pět let. Na otázku „Kdo je ve správní radě střediska?“ odpověděli ze 13 téměř všichni správně, jinak už tomu bylo u popisu Dozorčí rady střediska. Zde byly jen dvě správné odpovědi. V našem testíčku jsme měli samozřejmě otázky typu, jste spokojeni, neste spokojeni a s čím, znáte dlouhodobé projekty střediska, který z nich Vás zajímá, které akce pořádané v minulosti se vám líbili, které ne a tak dále. To si nechám raději pro sebe… :-) Snad bych ještě mohla uvést zajímavou odpověď na otázku „Který zákon vymezuje oblast působení sociálních služeb?“ Odpověď: „…no nevím... a bude mi to k něčemu v mé práci, když to budu vědět?...“ Jinak správných odpovědí bylo 5. Na závěr testu bylo uvedeno: „Napište prosím jednu smysluplnou, mírně rozvitou /pokud možno pozitivní větu/. V opačném případě se můžete vyjádřit větou holou.“ Jeden ze zaměstnanců napsal: „Myslím, že setkání podobná dnešnímu jsou dobrá, otevřou se i témata, o kterých se běžně nemluví. A co by člověk měl vědět a neví, se třeba doví…“

Já si to myslím také… :-) A jsem všem svým kolegyním a kolegům vděčná za ten společně prožitý den, za to sdílení, za kritiku – ta konstruktivní je moc potřeba, a za to vzájemné povzbuzování. Kéž nám to pomůže jako odrazový můstek do dalších „ Dia – koňáckých“ všedních dnů…

Mgr. Květuše Mašínová, ředitelka

Fotografie zde.

Tradiční společné setkání s rodiči a zahradní rožnění se uskutečnilo v pátek odpoledne 26.6.2009. Pěkné počasí jen podtrhlo příjemnou atmosféru! Fotografie zde.

Měsíc červen nám přinesl mnoho radosti. Společně s dětmi a mládeží čáslavských základních škol jsme oslavili konec školního roku. A jak jinak, než vesele! Navzdory deštíku a později sílícímu dešti jsme se s Klemprdou – Jardou Slavíkem skvěle pobavili! Fotografie zde.

Dáte si kávu nebo čaj – aneb poveselení na zahradě s přáteli a zvířátky byl název zajímavé akce, která se uskutečnila 21. 5. 2009 na naší zahradě. Cílem této události bylo, mimo jiné, připomenutí znovuobnovení Diakonie v České republice téměř přesně před 20 lety. Diakonie Českobratrské církve evangelické byla založena 1.června 1989 jako zvláštní zařízení církevní služby a navázala tak na činnost České Diakonie – spolek evangelický pro ošetřování nemocných a chudých. Tato původní organizace vznikla v roce 1903 a působila do roku 1952. Tehdy totalitní státní moc v naší zemi všechny spolky zrušila a církev již dále nesměla organizovat veřejnou sociální službu. Mírná změna v chování státu vůči církvím nastala počátkem roku 1989 a našla připravenou skupinu lidí ochotných vytvářet a pracovat v nově vznikající organizaci Diakonii Českobratrské církve evangelické. Právě tuto informaci jsme si během naší slavnosti připomenuli a pak už program běžel svým připraveným tempem. Na naši zahradu lemovanou třemi středověkými baštami byla přivezena zvířátka z Nadace Dítě a kůň - nutno podotknout, že největší pozornost upoutala oslice se svým týdenním oslátkem, koza s kůzlaty a také kůň, který během celého dne vozil malé i větší zájemce. Klub Agillity z Vrdů předvedl zajímavé ukázky výcviků psů a čtvrteční odpoledne bylo zakončeno vystoupením hudební skupiny Třehusk. Našimi milými hosty byli přátelé ze středisek Diakonie v Praze a Vrchlabí, Alzheimerova centra ve Filipově a z Domova důchodců v Čáslavi. Neméně významným důvodem naší slavnosti bylo také jarní otevření naší integrační čajovny v baště, která byla v minulých letech důkladně rekonstruována. Kávu a čaj zde budeme příležitostně vařit a podávat podle přání zájemců, kteří naše prostory navštíví. Nejbližší příležitost je v rámci promenádních koncertů, které spolupořádáme s Městským úřadem v Čáslavi a Městským muzeem a knihovnou v Čáslavi. Fotografie z akce zde.

Velikonoce jsme oslavili na zahradě před baštou společně s rodiči a kamarády. Mezi milými hosty, kteří nám přijeli zahrát a zazpívat byli studenti Církevního gymnázia z Kutné Hory. „Hosana, požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově, král izraelský…“ (Bible, Janovo evangelium). Fotografie z akce zde.

Na měsíc březen jsme se těšili jako na měsíc, který přináší hřejivé paprsky jara. Letos tomu tak opravdu nebylo. Přesto jsme se rozhodli zasadit na naší zahradě strom muchovník. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale právě tento strom byl středem našeho zájmu a přátelského setkání. Strom nám totiž zakoupili žáci Masarykovy základní školy ve Velkém Oseku z výtěžku svého školního jarmarku. Fotografie zde.

Čím rozveselit šedivé zimní dny? Karnevalem!! Ten se u nás konal ve středu 25.2.2009. Společně se základní školou speciální jsme si pořádně zařádili. Na tanečním parketu v naší tělocvičně se objevili pohádkové i filmové postavy od princezen a krásných paní až po drsňáky a pistolníky z divokého západu. Nechyběl tu Armstrong, uklízečky WC, malíři pokojů, pacienti a sestřičky a zvířátka všeho druhu. Pan redaktor Kutnohorského deníku Šmok, který nás přijel navštívit se svým fotoaparátem prohlásil, že náš karneval byl opravdu zábavný. My si to myslíme také. Fotografie zde.